Andreas Leonhardt se narodil 19. dubna roku 1800 jako druhorozený syn váženého ašského soukeníka Wolfganga Leonhardta. Od malička se Andreas učil hrát na flétnu, klarinet, kytaru, klavír a varhany. Byl velmi nadaný – už ve svých devíti letech doprovázel hrou na varhany bohoslužby v kostele. Andreas byl vynikající student a roku 1814 byl přijat na chebské gymnázium. Do školy však nenastoupil. Při ničivém požáru, který v prosinci 1814 postihl Aš, přišla rodina o veškerý majetek. Andreas se vyučil soukeníkem a zapojil se do obnovy rodinné živnosti. Na hudbu nezapomněl, naopak. Snažil se zdokonalit ve hře na flétnu a klarinet, komponoval. Hrabě Wilhelm v. Zedtwitz nabídl Leonhardovi roku 1818 místo v kapele pluku císaře Alexandra, který tehdy působil ve Vídni. Postupně se začal učit hrát na další dechové nástroje, hlavně trubku. Roku 1820 byl celý pluk převelen do severní Itálie a pak do Neapole, kde Leonhardt pokračoval v teoretickém studiu hudby. Navíc se stal zástupce kapelníka. Roku 1822 byl do této funkce sám jmenován. Neapol opustil Leonhardt roku 1827 a přesídlil do Prahy, kde pokračoval ve studiu hudební teorie. Roku 1829 se jako kapelník 27. pěšího pluku vrátil do severní Itálie. Pluk byl roku 1835 převelen do Štýrského Hradce, kde krom svých povinností, zastával Leonhardt i funkci ředitele orchestru štýrského Zemského divadla a od roku 1840 i funkci ředitele a profesora štýrské Hudební školy. Do toho komponuje - jak duchovní, tak armádní hudbu. Jeho vojenské pochody byly ve své době oblíbené u všech kapel rakouské armády. V roce 1850 reorganizoval Leonhardt systém vojenských kapel rakouské armády a byl jmenován c. k. armádním kapelníkem v hodnosti majora. Nikdy před tím ani nikdy po tom žádný další kapelník takovou vysokou hodnost nedostal. Leonhardt měl od té doby na starosti kompletní správu všech rakouských armádních kapel (cca. 5 000 mužů). Tento post zastával až do roku 1865, kdy odešel do důchodu. Andreas Leonhardt zemřel 3. října 1866 ve Vídni.