Kdo je Adam Stašek? Čemu všemu ses v životě věnoval? Kdo jsou/byli tví sponzoři?

Adam Stašek je ašský sportovec. Tělem, ale spíš už jen duší. Od roku 1995 do roku 2006 byl závodníkem motokrosu. Mezi lety 2007–2013 pak cyklista v gravity disciplínách.

Na co se soustředíš v současné době?

Na studium a na realizování se i v něčem jiném než ve sportu, i když moje profese s tím hodně souvisí. Poté konstruktér u fa GHOST Bikes GmbH.

Vezmeme to od začátku. Na jakou základní školu jsi chodil?

Na 4. základní školu Aš.

Adrenalin jsi miloval už v té době?

Už od mala jsem hledal výzvy v tom, co se dá na kole sjet, skočit a tak dále.

Bavily tě motorky od začátku, nebo ses musel nejdříve přemlouvat?

To musí bavit každého malého kluka… Tedy až na ta dnešní děcka.

Navštěvoval jsi v Aši i gymnázium. Jaké máš na něj vzpomínky? Myslíš si, že má škola ambice do budoucna?

Na gympl mám ty nejlepší vzpomínky. Měli jsme super partu, i s učiteli. Kvůli sportu jsem měl individuální studijní plán, takže jsem ani do školy chodit vlastně moc nemusel. Přesto jsem chodil, protože jsem se tam spoustu zajímavých věcí naučil. To mě bavilo. Pokud se bude ubírat správným směrem, tak ambice jistě má.

Po maturitě jsi odešel studovat vysokou školu do Německa. Jaký obor studuješ?

Od mala jsem chtěl být technikem, tak jsem po maturitě odešel studovat do Chemnitz strojní inženýrství.

Proč tě to táhlo do zahraničí? Bylo těžké se adaptovat?

V Chemnitz jsem začal v prvním mezinárodním teamu v motokrosu, měl jsem tam známé a školu mi doporučili. Také mi ještě přišla nabídka do školy. S pomocí naší bývalé němčinářky Jany Petříkové se mi povedlo na školu dostat. Sice stipendium, o které jsem se ucházel, nevyšlo, ale i tak to bylo finančně výhodnější než studium například v Praze.

Mimo studium pracuješ u jedné z nejrenomovanějších cyklistických firem na světě– Ghost. Jak ses ke svému povolání dostal? Plánuješ po absolvování na své pozici setrvat?

Díky sportu. Když jsem měl kontakt, tak jsem začal jako student u GHOSTu pracovat během školy. Udělal jsem pár dobrých věcí a moje pozice se upevnila. Momentálně jsem nejdéle zaměstnaným inženýrem ve firmě.

Mimo jiné se podílíš také na vývoji kol, které mají na trhu cenu v řádu stovek tisíc. Co taková práce obnáší?

Udržovat se pořád fit, jak tělesně, tak i sledovat vývoj v technice a zdokonalovat se.

Ve své kariéře ses nejdříve věnoval motocrossu, poté fourcrossu. Jaké největší úspěchy máš na kontě a kde všude ses díky tomu podíval?

V motocrossu jsem dosáhl dvakrát na příčku vicemistra Německa, vicemistra republiky, účastnil jsem se mistrovství Evropy v supercrossu i těch největších evropských akcí.

Co tě vždy drželo v sedle? Euforie z úspěchu?

Spíš touha a zodpovědnost po tom si něco dokázat.

Při takových sportech musí být člověk povahou bojovník. Co ty a zranění?

Třikrát téměř “mrtvej“.

Co tě drželo nad vodou? Kdo byl tvou největší oporou?

Ze začátku rodina a teď je to moje Markétka. Brzy už snad také rodina.

Jaké to je se po něčem takovém znovu sebrat a najít motivaci?

Horší je spíš nic nedělat. Prostě to člověku chybí.

Být úspěšným člověkem si žádá spoustu odříkání a soustředění. Myslíš si, že je lepší dělat kompromisy, nebo si jít za svým cílem?

Musíš jít tvrdě za svým cílem.

Jak rád relaxuješ?

V přírodě, veřejně prospěšnou prací.

Co posloucháš za hudbu? Jakého interpreta bys mi doporučil?

60’s a 70’s, The Who a The Doors.

V oblasti extrémních sportů je rozšířená kultura tetování. Máš nějaké, popř. zvažuješ/zvažoval jsi někdy?

Mám jedno. Takové nepěkné. Další už nechci.

Jaké je tvé oblíbené jídlo a nápoj?

Čaj, italská pasta.

Nejoblíbenější místo na světě?

Jižní Tyrolsko.

Kdybys jednou měl syna, vedl bys ho k cyklistice?

Podle situace.

Co se ti na Aši líbí nejvíce? Za čím se sem vracíš?

Za rodinou.

Jaká je podle tebe nejsilnější stránka města a jaká je tou nejslabší?

Dobrá je výhodná poloha, vzhled města už je horší. Katastrofální je turistická infrastruktura.

Kdybys měl říct tři lidi, kteří jsou podle tebe největší pAšáci, kdo by to byl?

Táta, prostě táta, hodně jsme toho spolu vybudovali a povedly se nám pěkné věci... Mgr. Jana Petříková nám s Janem Kučerou pomohla a nastartovala super “kariéry“. Snažila se nejen u nás, ale i u ostatních. Ti si však pomoct nenechali. Ing. Jiří Červenka, vždy nezištně pomohl a podpořil dobrou věc.